Zadáte adresu, dispozici a plochu bytu. Během chvíle dostanete návrh prodejní ceny. Nahrajete smlouvu a AI vypíše, co by v ní změnila. Z fotografie domu vytvoří obrázek, na kterém nemovitost vypadá lépe než ve skutečnosti.

To všechno může makléři ušetřit čas. Jenže ve všech třech případech záleží na informacích, které do nástroje vstoupily, a na tom, jak s výsledkem dál pracujeme. Tady začíná práce realitního profesionála.

Cena bytu nezačíná v tabulce

Představte si byt 2+1 v přízemí panelového domu. Pod jedněmi okny zastavují kurýři, za druhými je školní a dětské hřiště. Přes den děti, večer ruch kolem domu. Člověk, který hledá klid, ho může rovnou vyřadit. Pro někoho jiného bude přízemí výhodou, protože nechce chodit do schodů.

Automatický odhad může být dobrým výchozím bodem. Ukáže cenové rozpětí a pomůže rychle vyhledat podobné nemovitosti. Makléř ale musí zkontrolovat, s čím byt porovnává. Podobná plocha a dispozice ještě neznamenají podobnou hodnotu. Roli hraje stav domu a bytu, patro, světlo, hluk, okolí i to, jaké jiné možnosti má kupující v dané lokalitě.

Důležité je také rozlišovat mezi cenou v inzerátu a cenou, za kterou se nemovitost skutečně prodala. I údaj o uskutečněném prodeji potřebuje kontext: víme, v jakém stavu byt byl a co všechno bylo součástí převodu?

AI může připravit podklady. Výslednou cenu bych ale chtěl umět vysvětlit konkrétními srovnatelnými prodeji, znalostí místa a vlastnostmi dané nemovitosti. Klient má vědět, proč mu doporučuji právě tuto cenu, ne pouze vidět číslo na obrazovce.

Smlouva bez souvislostí může vést ke špatné radě

Klient si chce před podpisem ověřit smlouvu. Nahraje ji do ChatGPT a dostane doporučení, aby zmírnil některé své závazky. Jenže právě tyto závazky předtím sám nabídl v dotazníku a majitel nemovitosti si ho podle nich vybral. Dotazník do nástroje nenahrál. Odpověď tedy vychází jen z části příběhu.

Kamarádovi zase ChatGPT poradila, aby realitní kanceláři neposkytoval informace o financování koupě. Jenže při prodeji nemovitosti má realitní zprostředkovatel povinnosti podle AML zákona. Patří mezi ně identifikace a kontrola klienta, včetně přezkoumání zdroje peněz, kterých se obchod týká.

To neznamená, že má makléř od každého automaticky požadovat všechny myslitelné doklady. Rozsah kontroly se odvíjí od okolností a rizikovosti konkrétního obchodu. U méně rizikového případu může podle Finančního analytického úřadu stačit prohlášení klienta, pokud odpovídá ostatním známým informacím. Při nesouladu nebo vyšším riziku je potřeba jít dál.

V prvním případě bych se s klientem vrátil k jeho původní nabídce a prošel připomínky ke smlouvě v celém kontextu. Ve druhém bych mu vysvětlil, proč se na financování ptáme a jaké informace v daném obchodě potřebujeme. AI může upozornit na otázku, kterou stojí za to prověřit. Právní závěr ale musí obstát i po doplnění všech podkladů a ověření podle aktuálních pravidel.

Vizualizace má ukazovat možnost, ne zastírat současný stav

Kamarád našel v inzerátu nádherný dům. S rodinou si zařídili čas a vyrazili na prohlídku. Na místě zjistili, že dům vypadá jinak než na obrázcích. Makléř jim vysvětlil, že fotografie v inzerátu byly AI vizualizacemi možné budoucí podoby.

Vizualizace může být užitečná. Kupujícímu pomůže představit si rekonstrukci nebo využití prostoru. Musí ale bezpečně poznat, co vidí na skutečné fotografii a co je návrh. Nestačí mu to vysvětlit až ve chvíli, kdy stojí před domem.

Vedle vizualizací proto patří do inzerátu také věrné fotografie současného stavu a jasné označení upravených obrázků. Zájemce se pak může rozhodnout, zda chce nemovitost vidět naživo. Možná přijede méně lidí. Za mě v pořádku. Raději několik zájemců, kteří vědí, na co se jedou podívat, než plný dům lidí, kteří očekávali něco jiného.

AI už do realit patří. Pomůže nám porovnávat podklady, připravovat texty i ukázat možnosti nemovitosti. Naše odpovědnost tím ale nekončí. Právě ve chvíli, kdy dostaneme rychlou a přesvědčivě znějící odpověď, se potřebujeme zeptat: Z čeho vychází, co jí chybí a dokázal bych za ni před klientem převzít odpovědnost?